Slovo na úvod


K zemědělství jsem se dostal díky své bývalé profesi – pracoval jsem na pozici „zemědělec" na Správě CHKO Bílé Karpaty. Ale také jsem se již od svých 16 let podílel jako dobrovolník na práci ZO ČSOP KOSENKA Valašské Klobouky.

Zemědělství v mém pojetí je díky výše uvedenému více o údržbě krajiny než o dosahování špičkových hospodářských výsledků. Valnou většinu mnou obhospodařovaných pozemků představují lokality, které již nikdo nechtěl – z důvodu jejich stavu, terénních podmínek či velikosti.

Je mně líto toho, jak se zjednodušuje krajina. Naši předkové dlouhá desetiletí jednoduchými nástroji vytvářeli krajinu tím, že ubírali lesu a přidávali pastvinám, loukám, políčkům. Za pomoci ručního nářadí, ohně, hospodářských zvířat...


My vlastníme motorové pily, křovinořezy, traktory o několikasetkoňovém výkonu a další mechanizaci. Přesto znovu pomalu začíná vítězit les. Navíc mu ještě sami pomáháme – tím, že se o louky a pastviny nestaráme jak bychom měli, používáme čím dál větší zemědělskou techniku, která už nedokáže „uklidit" všechny malé zákoutí a záhyby. A občas si zjednodušujeme život tím, že louku osázíme sami novým mladým lesem – zhusta pak i stromy, které k nám nepatři. Tak nějak si myslím, že na to nemáme právo. A nemusí jít ani o tak zvanou potravinovou bezpečnost – spíš je to svým způsobem hanobení té nepředstavitelné dřiny našich předků.

Tož tak